Boseň – kostel sv. Václava

Lidské osídlení v katastru obce Boseň patří k nejstarším v Pojizeří. Archeologické lokality Hrada a Klamorna jsou jedny z nejcennějších v Čechách a nálezy zde dokládají přítomnost lidí již v mladší době kamenné (před 5 000 lety).

Hrada, rozlehlá náhorní plošina v nadmořské výšce více než 400 metrů, byla vyhledávaná mnohými kulturami. Po osídlení Slovany zde bylo jedno z nejvýznamnějších hradišť kmene Charvátů. V katastru obce, která mimo Bosně zahrnuje i vesničky Mužský, Zásadku a Zápudov, je velké množství dalších památek. Nejznámější je zřícenina hradu Valečov, kterou ročně navštíví téměř 20 000 turistů. Mužský, nejvýše položená vesnice okresu Mladá Boleslav, byl pro velké množství památek lidové architektury vyhlášen nařízením vlády v roce 1995 vesnickou památkovou rezervací. Přímo nad vesnicí se tyčí stejnojmenný vrch, který je nejvyšším v okrese (463 m. n. m.) a od roku 1869 se zde konalo několik vlasteneckých táborů lidu. V roce 1900 se ho zúčastnilo více než 60 000 lidí. V roce 1933 30 000 lidí na Mužském protestovalo proti potlačování Lužických Srbů v Německu po nástupu Hitlera.

Boseň se připomíná poprvé v písemných pramenech v roce 1295, její název je odvozen od osobního jména Boseň nebo Božeň. Kostel sv. Jana Křtitele se zde připomíná již ve 14. století a boseňská fara v té době patřila k nejbohatším v mnichovohradišťském děkanátu. V době husitských válek patřili majitelé Valečova ke stoupencům husitství a kostel se stal kališnickým a zůstal jím až do třicetileté války. Teprve v roce 1687 sem byl uveden katolický farář. Po roce 1700 byl starý kostel zbořen a 28. září 1729 byl vysvěcen nový barokní kostel sv. Václava, který nechala vystavět hraběnka Marie Alžběta Valdštejnová. Byl vystavěn z pískovcových kvádrů a klenby z cihel a skládá se z užší věže, jedné lodi a presbytáře. Chrámová loď je dlouhá 17 a široká 10 metrů. Šířka zdí se pohybuje mezi 1,5 až 2 metry. V západní části věže je hlavní portál široký 2,1 a vysoký 3,5 metru. Druhý, podobný portál, je uprostřed jižní strany kostela. Okolo kostela je vesnický hřbitov, na němž jsou pohřbeni také padlí vojáci rakousko-pruské války v roce 1866. Před kostelem jsou mohutné lípy, vysazené obcí v roce 1801. V parčíku před hřbitovem je pomník obětem I. světové války. Vedle něho jsou pohřbeni ruský partyzán Feďa Solověv a zdejší občan Josef Mikeš, kteří padli v květnu 1945. V roce 1847 byla Boseň postižena velkým požárem, při kterém vyhořelo 21 stavení a kostelní věž. V nedávné době byla započata rekonstrukce kostela. Její dokončení si vyžádá ještě značné prostředky, kterých se však nedostává.

V Zápudově se narodil v roce 1797 Josef Arnošt Bergman, význačný evangelický farář, učitel a úspěšný léčitel cholery, který v letech 1830 - 1849 působil ve Stroužném v Kladsku. Poté odjel s rodinou do Ameriky a usadil se v Texasu, kde v roce 1877 zemřel. O Bergmanovi se zmiňuje Alois Jirásek ve svém díle U nás.
V Bosni zemřel 28. 9. 1927 a je zde pohřben vlastenecký učitel a propagátor lyžování a zimní turistiky Aleš Lyžec (nar. 1862), autor první české knihy o zimních Krkonoších.