Bezdědice

Bezdědice leží na návrší 8 km západně od Bělé pod Bezdězem na samé hranici bývalého mladoboleslavského okresu. Vesnice vznikla nejspíše jako vlastnictví hradu Bezděz, což napovídá i její název. První písemná zmínka o vsi je z roku 1337, kdy patřila k nově vzniklému městu Bělá pod Bezdězem. Ves byla poškozena v třicetileté válce, v roce 1654 se zde uvádí ze 14 usedlostí 6 pustých. Prosperitu vesnice zajistilo v 18 a 19. století pěstování chmele.

Na nejvyšším místě návrší na jihovýchodním okraji vesnice stojí kostel sv. Václava. Ten tvoří dominantu okolní krajiny. Kostel v Bezdědicích se připomíná jako farní již v roce 1353. Fara, připomínaná již v roce 1352, zanikla za reformace. V třicetiletí válce byl kostel zničen. Obnoven byl ve druhé polovině 17. století. Dne 17. června 1859 vyhořel kostel do základů. Tohoto dne při velkém požáru byla zničena fara, škola a většina vesnice. O 9 let později, 6. června 1868, byl položen základní kámen nového kostela, který byl vysvěcen 28. září 1870. Byl vybudován v novorománském slohu. Rovněž novogotická budova fary pochází z této doby. I když kostel sv. Václava v Bezdědicích patří mezi nejmladší na Mladoboleslavsku a není na seznamu chráněných památek, zasloužil by si urychlenou opravu. Je chvályhodné, že se vzniklo Sdružení Bezdědický kostel, usilující o jeho záchranu.

Bezdědice leží v oblasti severočeského patrového roubeného domu, který na Bělsko zasahuje ze sousedního Kokořínska a Českolipska. Nejcennější památkou lidové architektury v obci je areál usedlosti čp. 11 v západní části návsi. Je to mohutná patrová stavba. Komory v patře, přístupné z pavlače byly využívány k sušení chmele. Vznik domu je datován novodobým nápisem na průčelí do roku 1766. K usedlosti patří ještě roubená stodola a sýpka, spojená s výměnkem. Výměnek má zděné přízemí a roubené patro s menší pavláčkou. V obci převažují zděné postklasicistní domy, vybudované po požáru v roce 1859. Starobylý ráz vesnice je tvořen také mnohými kamennými ohradními zdmi.

Během I. republiky byly Bezdědice vsí se smíšeným obyvatelstvem. Podle sčítání lidu v roce 1930 se 120 lidí hlásilo k české národnosti a 89 k německé. Po druhé světové válce rozvoj vesnice stagnoval a z důvodu minimální výstavby zůstalo zachováno hodnotné jádro tradiční vesnice. Díky němu Bezdědice splňují kritéria památkové zóny, která však nebyla vyhlášena a ani s ní není počítáno.