Senátor Jermář za českými krajany a Lužickými Srby
Posilování české identity, znalosti českého jazyka, vytváření pout mezi českými krajany, ale i potomky dávných exulantů, podpora české kultury a sounáležitosti s naší zemí je také jedním z poslání výboru, kterému senátor Jaromír Jermář předsedá. Zdánlivě malé a nevýznamné skutky a pozornost věnovaná lidem za našimi hranicemi, jsou z jejich pohledu něčím mimořádným a silným. Tyto myšlenky a postoje vedly k přípravě dvou pracovních cest pod vedením senátora Jermáře. Jedna proběhla právě v rámci Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a druhé, druhé se zúčastnili členové Stálé komise Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí.
Pracovní cesta dvoučlenné senátní delegace Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice (Jaromír Jermář, Václav Jehlička) proběhla ve dnech od 12. do 17. září 2010.
Byla zahájena v oblasti Českého koutku v Kladsku, kde žila česká menšina. První zastávkou byla návštěva vesničky Stroužné/ Pstražna. Jedná se o obec bohatou na historii v rámci Kladského hrabství a je dokladem života obyvatel českého původu, tzv. kladských Čechů. Pozornost si zaslouží evangelický kostel a skanzen lidové architektury. Další zastávka byla ve známém poutním místě Vambeřice/Wambierzyce.
Oficiální jednání proběhlo v Husinci/Gesiniec u města Strzelin, kde delegaci doprovázel tajemník ZÚ ČR v Polsku Martin Mužík. Cílem bylo setkání se zástupci krajanských spolků, a to Sdružení Čechů v Polsku a české větve Spolku Slováků v Polsku. Senátory přivítala předsedkyně Čechů v Husinci Růžena Urbanová, která připomněla historii zdejší české komunity z pobělohorské emigrace. Dnes žije v Husinci již jen několik desítek Čechů. Za Spolek Slováků v Polsku se zúčastnil setkání jeho tajemník Lubomír Molitoris. Hovořilo se o aktuální situaci příslušníků zdejší české menšiny. Předseda výboru se dotazuje na jejich aktivity. Jedná se především o rekonstrukci budovy a interiéru klubovny.. Senátor V. Jehlička upozorňuje na různé formy kulturních pořadů, které mohou být organizovány i pro polské spoluobčany. Hovořilo se o akcích v r. 2011. Tyto aktivity budou zaměřeny na české národní zvyky, kuchyni a kulturu. Přítomní Češi z Husince požádali mj. o podporu poskytnutí dotace či peněžního daru od MZV ČR na dokončení rekonstrukce klubovny.
Při cestě do Wroclawi si senátoři prohlédli kostel Míru sv. Trojice ve Swidnici, zapsaný v r. 2001 na seznam UNESCO. Je největší dřevěnou hrázděnou stavbou v Evropě, která slouží náboženským účelům.
Ve Wroclawi se členové delegace setkali s novým honorárním konzulem ČR Arkadiuszem Ignasiakem, který je doprovodil na setkání s představiteli města Wroclaw, poslankyní Ewou Wolak, senátorem Tomaszem Wojciechem Misiakem a poslancem Wieslawem Kilianem. V úvodu setkání proběhla stručná informace o parlamentním systému Polska. V meziválečným období fungoval v letech 1922 - 1939. Po 2. světové válce byl zrušen. Opětovně byl ustaven v r. 1989. E. Wolak hovořila o své práci v Sejmu, Věnuje se ochraně životního prostředí, ale také ji jako učitelku zajímá situace ve školství. Proběhly základní reformy, jak základního, středního, tak i vysokoškolského vzdělávání. V. Jehlička se dotazuje, jaké byly dopady 2. světové války. Senátor T. W. Misiak připomněl, že v Polsku probíhaly velké boje, které vedly ke zničení Varšavy, Wroclawi i dalších měst.. Byly zmíněny probíhající rozhovory s představiteli ČR ohledně napojení dálnice z ČR a jejím významu pro obě země.
Návštěva univerzity - jednání s Prof. Dr. hab. Adamem Jezierskim, prorektorem pro otázky vědy a zahraniční spolupráci a dále se zástupci příslušných odborů veřejné správy pro vědu a kulturu. Univerzita má dlouhou historii a působili na ní i významní Češi, např. J. E. Purkyně. V průběhu II. světové války došlo ke zničení hlavní budovy. Až v 90. letech minulého století byla dokončena její rekonstrukce dle původních nákresů. Univerzita má řadu mezinárodních kontaktů na základě smluvních vztahů a má zájem rozvíjet spolupráci s českými vysokými školami.
Ukázkou jedinečné avangardní architektury počátku 20. století je Hala století, dříve Lidová hala, která byla zapsána v r. 2006 na seznam UNESCO. Členové delegace se setkali se současnou ředitelkou PhDr. Hanou Červinkovou, která hovořila o probíhající rekonstrukci. Hala pojme cca 10 tisíc osob a je tvořena železobetonovým skeletem, který je vyplněn okny. Projektoval ji tehdejší městský architekt Max Berg.
Statut našich krajanů v zahraničí mají Lužičtí Srbové, nejmenší slovanský národ. Jejich blízkost k Čechům a České republice je dána nejen blízkostí jazyka, ale i častými kontakty v minulosti i dnes. V r. 1912 byla založena národní organizace Domowina, jejíž hlavním posláním bylo a je zachovat jazyk a osobitou kulturu Lužických Srbů. Její předseda Jan Nuk a členové vedení Domowiny Bjanart Cyž a Jurij Luščanski pozvali senátory k pracovní návštěvě. Během pobytu v Budyšíně, středisku Lužických Srbů, měli senátoři možnost navštívit jejich základní instituce, školy a také řadu významných míst. Setkávali se zde velkou hrdostí a pýchou na svoji lužickosrbskou národnost. Navštívili katolickou část Lužice západně od Budyšína, kde dosud v mnoha vesnicích mají Srbové většinu. V Srbské střední škole v Ralbicích/Ralbitz jednali senátoři s ředitelem školy Joachimem Glücklichem a starostou obce Hubertem Rycerem. Senátoři se seznámili s dvojjazyčnou výukou různých předmětů. Zvláštní důraz je věnován výuce srbštiny. Škola je otevřená i německým žákům, kteří mají zájem učit se srbštinu. Byla navštívena obec Pančicy-Kukow/Panschwitz-Kuckau, kde se senátoři setkali se starostou Francem Pjetašem a kurátorkou místního muzea Trudlou Kuringowou. V obci Chrosčice/Crostwitz proběhlo jednání se starostou Maćijem Bryckem, místopředsedkyní Domoviny Zalou Cyžowou, farářem a děkanem Clemensem Rehorem. Hovořilo se především o aktivitách, které posilují národní cítění a udržení zvyků a tradic. V lužickosrbských obcích mají své zastoupení v radě i zastupitelstvech, a tím mohou ovlivňovat rozhodování o dotacích do škol, kultury a volnočasových aktivit. Místopředsedkyně Domowiny hovoří o ochotnickém divadle, které pravidelně nacvičují. Děkan zmínil, že lidé chodí pravidelně na srbské mše do kostela a posilují tak svou identitu. Kvituje, že se do aktivit zapojuje hodně mladých lidí.
Ředitel Srbského institutu Prof. Dr. Dietrich Šolta provedl delegaci institutem, který se věnuje historii Lužických Srbů, jejich životu, práci, kultuře, jazyku a umění. Lužických Srbů je dnes celkem asi 60 000, V r. 1847 vznikla Matice Srbská a kolem ní se sdružovali národní buditelé. Ti těžce probojovávali základní práva pro svůj národ, především výuku mateřského jazyka. Začátkem 20. století si Lužičtí Srbové ze sbírek postavili Srbský dům, který však na konci války nacisté zničili. V době nacismu byli Lužičtí Srbové tvrdě pronásledováni. Teprve po II. světové válce byl přijat tzv. srbský zákon, který stanovil určitá práva na podporu Lužických Srbů a umožňoval ustavení tohoto institutu.. Institut má bohatou knihovnu (10 tisíc svazků) a obsáhlý archív. Zákon na podporu Lužických Srbů byl potvrzen i po sjednocení Německa.
Srbské gymnázium je dokladem usilovné snahy o nejen zachování, ale rozvíjení vzdělání v lužickosrbském jazyce. Senátoři se zde setkali s vedoucí Jazykového centra WITAJ Dr. Beatou Brězanowou, které provozuje lužickou srbštinu jako komunikační jazyk již od mateřských škol. Mnohé lužickosrbské školy mají dobré kontakty s českými školami.. Právě v rámci těchto dohod probíhají výměnné akce. S velkou vděčností Lužičtí Srbové přijímají zájem a podporu ze strany Senátu PČR i České republiky. Návštěva českých senátorů v Lužici by měla přispět k dalšímu rozvoji mezi oběma blízkými národy a pomoci tak k uchování národní a kulturní identity Lužických Srbů.
V Drážďanech bohatý program začal setkáním s předsedou Zemského sněmu Svobodného státu Sasko Mathiasem Rösslerem (CDU), který vyjádřil radost nad možností vzájemně se poznat. Byl ministrem školství a dále i ministrem pro vědu, proto je mu tato tématika velmi blízká. Hovoří o tehdejších nezbytných krocích, které konstituovaly školství na úrovni Saska.. Bohužel se setkáváme s negativními projevy, které sebou nese volný pohyb osob v rámci EU. Na druhé straně společné členství v EU je přínosem k příhraniční spolupráci měst, krajů, které se podílejí společných projektech a realizují je.
Setkání s předsedou Výboru pro vědu, vysoké školy, kulturu a média Zemského sněmu Svobodného státu Sasko prof. Güntherem Schneiderem (CDU) se týkalo především příhraničních oblastí a problémů se vzájemnou komunikací. V současné době vzájemnou a bezproblémovou komunikaci ztěžuje nedokončená - 18 km chybějící železniční trať, proto probíhají intenzivní jednání o jejím dokončení. Zemský sněm Svobodného státu Sasko má 8 výborů mezi nimi výbor petiční, který spojuje občany s politiky.
V Německém muzeu hygieny delegaci provázel ředitel Prof. Klaus Vogel a informoval o prospěšné spolupráci s Moravskou galerií v Brně.
Schola ludus je projekt krajanek Šárky Atzenbeck a Markéty Knoppik, které tento záměr zorganizovaly a provozují. Upozorňují na to, že tato činnost mohla být realizována především díky existujícímu Českému centru v Drážďanech. Po jeho zrušení jim pomoc poskytuje generální konzulát. Rádi by nalezli podporu pro své další projekty u senátorů, MZV ČR, i na mezinárodním odboru MŠMT ČR. Vzhledem k tomu, že hodně Čechů navštěvuje Sasko nejen k nákupům, ale i k návštěvám kulturních akcí, bylo by vhodné zde vytvořit určité zázemí česky mluvících lidí.
Ukázkou spolupráce a zájmu obou zemí vytvářet co nejtěsnější vazby, je binacionální gymnázium Fridricha Schillera v Pirně. Tato škola vznikla na základě společného projektu EU a podílu vlád ČR a Saska.. Více jak 10 let tento záměr plní nad očekávání svou funkci. Jedná se o 6leté gymnázium. České děti sem přicházejí do 7. třídy. Procházejí poměrně přísnými přijímacími zkouškami z matematiky a českého jazyka. Zjišťuje se znalost němčiny a angličtiny. Pak následuje pohovor s psychologem, který se zajímá o možnost dětí zvládnout v tak nízkém věku odloučení od rodiny. Studenti v rámci studia zvládnou z němčiny až 4 tisíce slov. To jim dává dobrou komunikační možnost i připravenost k vysokoškolskému studiu na německých univerzitách. Studium je bezplatné, pobyt ve škole a internátu včetně stravování je zdarma. Přáním školy je, aby se o jejich projektu dovědělo co nejvíce rodičů a dětí v celé České republice.
Cesta delegace výboru splnila svůj záměr, seznámit se s vědou, vzděláváním, kulturou a lidskými právy v sousedních zemích. Setkala se s Čechy žijícími za dnešními hranicemi naší republiky, kteří však přesto stále Českou republiku považují za svou vlast. Stejně tak to cítí i Lužičtí Srbové, kteří s Českou republikou udržují intenzívní kontakty. S vděčností přijímají jakoukoliv možnost setkat se s představiteli Parlamentu i státu. Obětavá práce krajanek při vytváření vazeb dětí prostřednictvím výuky českého jazyka a české historie je pro budoucnost posilování spolupráce v oblasti společenského a hospodářského života velmi důležitá. A je zárukou rozvoje dalších vztahů mezi sousedními zeměmi, které budou určitě ku prospěchu nás všech.
Druhá pracovní cesta, které se vedle senátora Jaromíra Jermáře zúčastnili i senátoři Otakar Veřovský, Alena Palečková a Petr Guziana proběhla ve dnech 23. - 25. září.
Ve čtvrtek 23. září 2010 nejdříve přijal Stálou komisi Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí na půdě ZÚ Berlín velvyslanec Dr. Rudolf Jindrák, který delegaci seznámil s připraveným programem a současnými vztahy ČR s Německem.
Poté delegace navštívila Ministerstvo zahraničních věcí SRN, kde senátory přivítal pan Vito Cecere, vedoucí referátu 601 (Kulturní a mediální vztahy s Evropou, německé menšiny v zahraničí). Pan Werner Wnendt, vedoucí oddělení pro kulturu a komunikaci, konstatoval, že pro německé menšiny, které jsou roztroušeny po celém světě, nemají specifickou politiku, která by se snažila je připoutat k jejich vlasti. V zahraničí hrají nejdůležitější roli německé školy, což je historicky dané. MZV má v evidenci síť 135 německých škol a 1365 partnerských škol, většina z nich je využívána občany zemí, ve kterých jsou umístěny. Dr. Ines Geßner, zástupkyně vedoucího oddělení Německé školy v zahraničí, mezinárodní mládežnické a sportovní vztahy, na dotaz senátorů sdělila, že Německo má 1900 učitelů, kteří jsou vysláni do zahraničí za účelem podpory německého jazyka. Nejpočetnější je škola v Brazílii v Sao Paulu, kde je 10 tisíc studentů a je využívána z 98% Brazilci.
Finančně podporuje SRN tyto školy částkou 195 mil EUR ročně a tyto prostředky pokrývají cca 30 % nákladů škol. Německá strana poskytuje pedagogické poradenství, vysílá učitele ( 1900 ) a také vysílá inspektory na prověření těchto škol. Každoročně je menší inspekce a 1 x za 5 let je velká inspekce těchto škol. Před dvěma roky byla zavedena pečeť kvality, která zaručuje stejné standarty všem školám s tímto německým programem. V SRN existuje 16 různých osnov dle 16- ti spolkových zemí a pro německé školy mimo SRN se převzaly osnovy Bádensko-Württemberska a Durynska. Žáci těchto škol také dělají závěrečné zkoušky po 8. a nebo 9. třídě - ukončení ZŠ.
Hubert Kolb z referátu 505 (Státní a správní právo, svoboda informací, sociální a zdravotní právo, hranice SRN) informoval o volebním systému v zahraničí, který rozlišuje dvě skupiny. První skupinu tvoří němečtí občané, kteří mají trvalý pobyt v Německu, ale přechodný pobyt v zahraničí. Volič podá žádost u obce, kde je hlášen, pak může volit do zemských sněmů, komunálních voleb, evropských voleb a Spolkového sněmu. Druhou skupinu tvoří Němci s trvalým pobytem v zahraničí, kteří mohou volit jen do Evropského parlamentu a do Spolkového sněmu. Na základě nové směrnice EU mají němečtí občané žijící v zahraničí rovněž právo účastnit se komunálních voleb v jednotlivých zemích.
Paní Marianne Bath z referátu 606 (Goethe-Institut, institut pro zahraniční vztahy, německo-zahraniční kulturní společnosti) na závěr delegaci seznámila s otázkou kulturních institucí a kulturních nabídek v zahraničí. Německo má po celém světě 92 Goethe-Institutů, přičemž největší počet institutů se nachází v Brazílii, dva jsou v Polsku.
V GI jsou veřejnosti přístupné knihovny s německou literaturou a s literaturou v německém jazyce, německé noviny, jazykové kursy němčiny, možnosti skládání jazykových zkoušek, návštěva internetu, atd. Paní Bath dále objasnila práci tzv. kontaktních kanceláří. Ty fungují jako miniaturní instituce a suplují funkci Goethe-Institutů. Dále vytvářejí půdu pro to, aby Goethe-Institut mohl být později v dané zemi otevřen. Bath avizovala, že 4-5 těchto kanceláří existuje v Africe, jeden ve Skopje.
Odpoledne následovaly konzultace na Českém centru. Zde si senátorská delegace prohlédla výstavu fotografií Míly Preslové a unikátní knihovnu čítající 3800 knih české beletrie, odborné literatury, slovníků, časopisů a novin. Při setkání s ředitelem Martinem Kraflem a jeho týmem se seznámili senátoři s činností Českého centra Berlín. Hlavním tématem návštěvy byla výuka českého jazyka v Německu, a to nejen pro cizince, ale i pro krajany žijící v Berlíně a Braniborsku. Pracovního setkání se zúčastnily také Margit Ferch, referentka kurzů češtiny pro cizince v Českém centru Berlín, Dr. Hana Adamová z katedry slavistiky Humboldtovy univerzity v Berlíně a Jana Hrabcová, lektorka z Mateřídoušky - České školy bez hranic v Berlíně, ve které se formou odpoledních setkání ve všední den a o víkendu vyučuje čeština pro děti většinou z bilingvních rodin. Senátoři se zajímali o způsoby výuky a její financování, i o statistiky zájmu o český jazyk v Německu.
V současné době navštěvuje Mateřídoušku cca 40 žáků , průběžně se jedná cca o 200 rodin. Děti jsou rozděleni do Matřídoušky pro nejmenší ( od narození do 4 let věku ), pak na ABC do osuška I. - děti ve věku 5 - 7 let, ABC do ouška II. - děti od 8 do 15-ti let a ABC do ouška XL - toto je výuka pro rodinné příslušníky a přátele, výuka probíhá 12 x ročně. Mateřídouška v loňském roce uspořádala Mikulášskou besídku, které se zúčastnilo na 200 dětí, dále pořádá každý čtvrtek konzultační hodiny češtiny a 12 x ročně Česko - německé dostaveníčko.
V pozdních odpoledních hodinách senátorská delegace jednala za účasti vv. Jindráka s náměstkem spolkového ministerstva vnitra a zároveň pověřencem Spolkové vlády pro vysídlence a národnostní menšiny Dr. Christophem Bergerem. V úvodu náměstek Bergner objasnil náplň své práce. Avizoval, že v Německu žijí 4 autonomní menšiny: dánská menšina, Frízové, Lužičtí Srbové, Sinti a Romové. Podpora pro jednotlivé skupiny je z historických důvodů rozdílná. Na základě Smlouvy s Dánským královstvím je upraven vztah k menšinám v obou zemích. Na území SRN žije 90 000 Dánů, přičemž Frízů jen 10 000. Jak je známo, Lužiční Srbové nemají své vlastní školy, využívají školy v rámci spolkových zemí, převážně v Horní a Dolní Lužici jich žije 60 000. Bergner zdůraznil, že Lužičtí Srbové reprezentují kulturní dědictví své země. Je to skupina, kterou je potřeba chránit a podporovat. Pan náměstek se zmínil, že i v Německu je otázka Sinti a Roma komplikovaná. Na dotaz senátorů, zdali v Německu existuje polská menšina, náměstek Bergner objasnil, že Poláci mají odlišnou historickou situaci. Němci se domnívají, že Poláci jsou občané EU, nejedná se o kulturní menšinu.
Ve večerních hodinách odcestovala delegace do Budyšína, kde pokračoval program u Lužických Srbů.
Zde dopoledne 24. září proběhla návštěva lužickosrbské školky Witaj v Budyšíně. Zde delegace shlédla běžný program výuky pro děti v různých věkových skupinách, který je plně zajišťován v lužickosrbském jazyce. Děti, které školku navštěvují, pocházejí jednak z rodin s lužickosrbskými kořeny, jednak z rodin jazykově německých, jimž se takto nenásilně zprostředkovává znalost druhého jazyka. Celkově se v této školce vyučuje 107 dětí v 5 ti třídách ve věku od 1 do 7 let. Celkově je v rámci projektu Witaj zařazeno 135 školských zařízení a pracuje v nich 177 pracovníků.
Následně se delegace přesunula do jazykového centra Witaj, kde paní Manuela Smolina a Beata Brězanowa osvětlily komplexní program uchování a rozvoje lužickosrbské identity, jenž je centrem uskutečňován. Centrum zajišťuje učební pomůcky pro výuku lužické srbštiny, dělá projekty na podporu jazyka - besedy, čtení v srbštině, zpracovává studie, poskytuje poradenství apod. Spolupracuje velice úzce s gymnáziem v Chotěbuzi a s Lužickosrbským gymnáziem v Budyšíně. Gymnázium v Chotěbuzi je srbsko - německé, kde studuje 600 studentů. Witaj má také didaktický program, ve kterém jsou zapojeny bilingvní děti - kombinace německých a srbských dětí, záměrem je, aby se akceptovaly a učily se vzájemně si rozumět. Jsou pro ně realizovány prázdninové campy. Dále jsou pro děti organizovány olympiády v lužickosrbském jazyce, je vydáván časopis LUTKI, zajištěno promítání filmů v dolnosrbském a hornosrbském jazyce.
V jazykovém centru bylo uskutečněno setkání s vyslaným učitelem MŠMT do této oblasti Pavlem Šlechtou, který vyučuje češtinu na 6 ti školách v oblasti Lužice. V 5 ti školách vyučuje 1 x týdně 1 hodinu českého jazyka a na 1 škole vyučuje 4 hodiny českého jazyka. Děti si zvolily češtinu jako jeden z cizích jazyků.
Další zastávkou delegace bylo Lužickosrbské gymnázium v Budyšíně, kde ovšem bojují s nedostatkem kvalifikovaných učitelů v lužickosrbském jazyce, takže se oslabuje výsledný efekt poskytovaného vzdělání v tomto jazyce.
Po návštěvě gymnázia se setkala delegace s vedením Domowiny v Srbském domě. Za Domowinu byli přítomni předseda Jan Nuk, jednatel Bjarnat Cyž a referent pro kulturu a zahraničí Jurij Luščanski.
Delegace se následně podívala do Smolerecova vydavatelství a prodejny, kde je možné si zakoupit knihy v lužickosrbském jazyce.
Na podporu jazyka a kultury dostávají Lužičtí Srbové odí Spolkové vlády Německa, spolu a zemských vlád Saska a Braniborskadostává úhrnem dotaci 16 mil EUR.
Dalším tématem senátní návštěvy byla aktivní účast na slavnostním zahájení Interkulturního týdne v Budyšíně. Akce Interkulturního týdne se uskutečnila od 24.9. do 2.10.2010 a jejich cílem je podporovat a rozvíjet vzájemné soužití lidí různých národností, kteří žijí v Sasku a kteří vytvářjí jazykovou a kulturní různorodost této spolkové země. Na úvodním shromáždění, které proběhlo v prostorách Srbského muzea, s hlavním projevem vystoupil zmocněnec pro záležitosti cizinců žijících v Sasku prof. Martin Gillo. Na jeho zamyšlení navázala pódiová diskuse a soužití různých náboženství, jejímiž protagonistkami byly příslušnice islámské, židovské, křesťanské a budhistické komunity, které působí na území budyšínského regionu.
Delegace si také prohlédla expozici Srbského muzea a následně pokračovala v návštěvě programů v rámci Interkulturního týdne, který zahrnoval pódiové diskuse, přednášky, sportovní turnaje a kulturní pořady.
