Senátor, který se šidí o 20 % svého platu

Rozhovor časopisu FOLKLOR se senátorem Jaromírem Jermářem.

Svůj čas nevěnuje jenom práci, i když říká, že práce je jeho koníčkem. O historii, lidové kultuře a životě našich předků přednáší i ve volném čase nejen mezi občany, ale podílí se také na tvorbě řady pořadů v rozhlasových i tištěných médiích. Spolupracuje s národopisnými soubory a pomáhá organizovat různé společenské akce. Zajímá ho historie vystěhovalectví a je v kontaktu s mnoha krajany i zahraničními krajanskými spolky. Váží si všech, kteří bojovali za svobodu naší země, k jeho zájmům patří historie československých legií v první světové válce...
Ze stručné charakteristiky zájmů senátora Jaromíra Jermáře, předsedy Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu P ČR, lze sice vyčíst hodně, ale...

FOLKLOR: Pane předsedo, co Vám jako politikovi dává původní profese etnografa?

Etnografie a historie mi určitě daly základ pro moji práci politika. Během svého téměř pětadvacetiletého působení v Muzeu v Mladé Boleslavi jsem hodně jezdil do terénu, navštívil jsem všechny obce, kde jsem si dokumentoval památky lidové kultury, sbíral jsem pověsti, vyprávění... Přitom jsem měl dostatek času a příležitostí poznat, jak lidé žijí a jaké mají problémy. Myslím, že toto poznání mi značně usnadňuje dnešní působení ve vysoké politice.

FOLKLOR: Do Senátu Parlamentu České republiky jste byl zvolen za region Mladoboleslavska a Turnovska. Čím je pro Vás jako etnografa pozoruhodný?

Je to region, který má obrovské množství památek lidové architektury i drobných sakrálních památek. Jeho blízkost Praze na první pohled naznačuje, že není folklorně příliš živý, přesto díky baráčnickým spolkům se můžeme na mnohých místech setkat s mladoboleslavským krojem. Jsou zde i poloprofesionální folklorní soubory, např. Furiant, Kominíček, při folklorních slavnostech mnoho lidí tancuje českou či moravskou besedu. Byť folklor není v takovém povědomí, jak ho máme z jižní Moravy nebo z Chodska, přesto je ho tady relativně dost a nelze ho přehlédnout.

FOLKLOR: I jako senátor se nadále věnujete svému oboru - přednášíte o historii, lidové kultuře a životě našich předků, spolupracujete s národopisnými soubory...

Delší dobu spolupracuji se souborem Furiant, který je právě z Mladoboleslav-ska, konkrétně z Malé Bělé u Bakova nad Jizerou. Na druhé straně již od studentských let jsem organizoval různé folklorní akce - ať už to byly staročeské bály, masopustní průvody a další obchůzkové akce. Samostatným příběhem jsou kontakty s folklorním souborem Lužických Srbů Wudvor v Hórce, které rozvíjíme již téměř třicet let. Rovněž jsme navázali kontakty s našimi krajany v Chorvatsku z obce Dolany a tamějšími folklorními soubory. Myslím, že je toho hodně, co dělám ve sféře folkloru, lidových tradic, jejich udr-žení a rozvíjení na Mladoboleslavsku.

FOLKLOR: Obrovské téma Vašeho života politika i historika jsou Lužičtí Srbové. Co Vás k němu přivedlo?

Byl to učitel češtiny a literatury na základní škole, typ vlasteneckého buditele, který v nás vzbuzoval lásku nejen k našemu národu, ale i ke všem ostatním slovanským národům. Jeho vyjadřování bylo prosté nacionalismu - tento moment zdůrazňuji proto, že když dnes hovoříme o vlastenectví, bývá to obvykle spojené s určitou dávkou nacionalismu. Ale zpět k Lužickým Srbům - zajímala mě jejich historie, obdivoval jsem jejich úsilí a vytrvalost při obhajobě své identity a své lidové kultury. A že to dokázali, to jenom potvrzuje, jak je lidové kultura důležitá pro emancipaci každého národa. Především lidová píseň a tanec vycházejí z duše národa a jsou důležitým faktorem pro pocity národní hrdosti a národní svébytnosti.Lužičtí Srbové prošli v dějinách různými složitými obdobími a dnes jich žije asi jen 60 tisíc. Jsou nám však kulturně i jazykově velice blízcí, mají bohatou lidovou kulturu, kterou můžeme obdivovat... Z těchto a řady dalších obdobných důvodů usiluji o to, aby povědomí o Lužických Srbech bylo v našem národě podstatně širší, než je dnes.

FOLKLOR: Vaše druhé obrovské téma je vystěhovalectví, krajané a zahranič-ní krajanské spolky...

O problematiku vystěhovalectví jsem se začal rovněž zajímat především z his-torického hlediska, neboť jsem z Pojizeří, které po Bílé hoře i po třicetileté válce postihla obrovská vlna vystěhovalec-tví. A to z důvodů náboženských a právě do Lužice a dalších oblastí Německa. Tím to však nekončilo, o několik století později to byly další emigrační vlny, tentokrát již z hospodářských důvodů, po roce 1948 a 1968 ovšem z důvodů politických... Pro mne nebylo velkým překvapením zjištění, že mezi emigranty jsem měl mnoho příbuzných. Od toho byl už jen krůček k tomu, abych se začal zajímat o problematiku vystěhovalectví a o život krajanů v celé šíři. Z řady věcí mě nejvíce zaujalo právě to, že lidé i po dlouhodobém pobytu v novém prostředí nosí v srdci neustále pocit hrdosti na rodnou zemi, kus opravdového vlastenectví; rovněž je mnohdy až neuvěřitelné, jak krajané udržují tradice, pečují o kroje a další... prostě to, co už nám mnohdy chybí a co z mnoha našich obcí a vesnic vymizelo.

FOLKLOR: Ví se o Vás, že nejméně 20 % svého platu věnujete na různé akce a aktivity spolků a občanů v regionu. Můžete použití těchto prostředků podrobněji rozvést?

Jsem členem některých spolků, takže dobře vím, jak těžce a složitě získávají prostředky na svoji činnost třeba baráčníci, sportovní organizace nebo dobro-volní hasiči. Mnohdy žijí jen z členských příspěvků, a těch je samozřejmě poskrovnu. Spolků je hodně - stejně jako akcí, které organizují. Oněch dvacet procent proto rozděluji po menších částkách, tu přispěji tisícikorunou na nějakou cenu pro vítěze soutěže, jindy zase podpořím kulturní akci třemi tisíci korun. Prostě peníze se snažím rozdělovat tak, aby se dostalo na co nejvíce malých, finančně málo solventních spolků. Samozřejmě ne-zapomínám ani na různé folklorní a jim podobné akce lidové kultury.

Připravil: Kazimír Jánoška
Foto: Svetozár Plesník