Ženský mladoboleslavský kroj

Ženy na Mladoboleslavsku lidový kroj postupně odkládaly od poloviny 19. století. Ojediněle některé součástky nosily ještě do konce tohoto století. K různým svátečním příležitostem se však kroj nosil i dále. Velká renesance kroje nastala zejména po vzniku Československa v roce 1918 i po osvobození v roce 1945.

Ženský lidový kroj z Mladoboleslavska působí jako celek jemným a velice působivým dojmem. Nejstarší výšivky byly tzv. karmazínové, které byly vyšívány hedvábím různé barvy, nejčastěji vínovým, žlutým, modrým a černým. Okolo roku 1800 se objevují i výšivky zlaté. O dvě desetiletí později převažují již výšivky bílé. Nejmladší výšivkou je výšivka bílá na tylu. To se již jedná o poslední fázi lidového kroje na Mladoboleslavsku (okolo r. 1840). Jako u většiny krojů, rozlišujeme i na Mladoboleslavsku kroj svobodné dívky od kroje vdané ženy. Výsadou dívek bylo chodit s nezakrytou hlavou - překrásnou ozdobou hlavy byli vínky. Vdané ženy nosily čepce buď bílé paličkované, uzlíčkové.

Nejhonosnější byly čepce zlaté. Od čepce visela vzadu široká barevná stuha až do pasu. Šněrovačka byla střihem obdobná ostatním středočeským šněrovačkám a bývala většinou z damašku temné barvy, nejvíce černé. Ty pak byly vyšívány zlatou nití. Nejmladší šněrovačky zlaté barvy jsou z brokátu. Košilky bývaly ve starším období dvě. Spodní ze silnějšího plátna bez ozdoby. Vrchní, tenká, byla bohatě bíle vyšívána na rukávech. Později se nosila již jen košile jedna - z jemnějšího plátna. Kolem krku se kladl trojcípý šátek, kosička. Na Mladoboleslavsku byl nazýván radličkou. Radlička byla bohatě vyšívána bílou bavlnkou, na prsou se zkřížila pod portu šněrovačky. Sukně byly brokátové - květované, či jednobarevné. Zvlášť slavnostní bývala ve starším období bílá batistová sukně, vyšívaná bíle. Mnohdy do této bílé sukně byly vsazovány bíle vyšité tylové pruhy. Délka sukně byla až téměř ke kotníkům, v mladším období kroje o něco kratší, nejméně však do poloviny lýtek. Pod sukni se nosil značný počet šněrovaček (8 - 12). Zástěr bylo používáno několik druhů. Nejstarší a nejvzácnější jsou z jemného bílého plátna, zdobené karmazínovou výšivkou, kde celá plocha byla posázena drobnými kvítky. Mladší zástěry jsou rovněž z bílého plátna, bíle vyšívané. Nejmladší zástěry byly tylové s bílou výšivkou. K bílým sukním se nosily menší hedvábné zástěry. Kolem pasu se vázala fialová nebo bíle vyšívaná stuha, vzadu uvázaná na mašli. Kapesníček se nosil u pasu a byl stejně vyšívaný jako zástěra nebo radlička. Punčochy ke kroji patří bílé, ručně pletené. Boty byly černé Někdy se jejich zhotovení použilo stejného brokátu jako na sukni (pokud byla jednobarevná). Střevíčky často byly vyšívané zlatem.

Významným doplňkem kroje vdané ženy byl kabátek, zvaný špenzr. Byl ušit ze stejné látky jako sukně. Pro ozdobu na krku se často nosily české granáty. Svobodné dívky jako pokrývku hlavy využívaly někdy tzv. karmazínových šátků, uvázaných na tzv. telecinku (to je vzadu v týle). Vdané ženy si často na hlavu uvazovaly velké pleny, vyšívané bíle, ojediněle i zlatě. Ženy na Mladoboleslavsku lidový kroj postupně odkládaly od poloviny 19. století. Ojediněle některé součástky nosily ještě do konce tohoto století. K různým svátečním příležitostem se však kroj nosil i dále. Velká renesance kroje nastala zejména po vzniku Československa v roce 1918 i po osvobození v roce 1945. Dnes při různých slavnostech oblékají na Mladoboleslavsku kroj především baráčníci. Můžeme ho spatřit i při vystoupení národopisných souborů.