Masopust na Mladoboleslavsku

V 19. století patřil masopust na Mladoboleslavsku k jednomu z nejrozšířenějších druhů tradiční společenské zábavy.

V kronice obce Jabkenice máme z tohoto období doložen následující popis: "Masopust jako dosud byl dobou bláznivých muzik. Končil tzv. bláznivými dny. V masopustní úterý odpoledne chodili po vsi maškarádi: medvěd hrachovinou ovázaný, žid s pytlem plevami naplněným, ten kde koho napadnul pytlem bil. Dva nebo tři pitvorně až ošklivě přestrojení a nalíčení chodili s dvěma neb třema muzikanty po domech s mázem piva, připíjeli domácím, slídili, kdeby se co dalo žertovným způsobem vzít a herovali:

Here, here, here, kdo rád šišky žere,

Kdyby byla šiška, jako panská dížka,

To by se radovala moje držka.

A kdyby byla jako koš, ještě bych neměl dost.

Jiný maškarád říkal:

Here, here, milý táto, prosím já vás za to,

Abyste mi kord, nebo péro za klobouk.

Představující táta odpovídal:

Kdybych já ti koupil kord,

Ty by si mi spáchal ňáký mord.

Jiný říkal:

Když jsem šel vokolo humen,

Viděl jsem tam houf kachen,

Já sem se na ně rozsápal -

Všecky sem je do pytle schápal.

Podobná sprostá říkání v domě měli a když po větších živnostech pochodili, pak co sebrali, v hospodě snědli a propili."

1/ Z Mnichovohradišťska máme následující popis:

"Doba masopustní, hlavně masopustní úterý, má svou zvláštnost, totiž maškary. Toho dne se ustrojí různě několik mladíků, jeden dělá tzv. Laufra, několik jiných se ustrojí za židy, kteří nosí v pytli střepy, jeden také zaoblaen jest v hrachovinu a jiní se ustrojí za ženské a nosívají v lahvích punš. Sejdou se v hostinci, kde na muzikanti čekají a jdou potom po vesnici, v každém domě udělají několik veselých, až rozpustilých kousků, dají připíti a dostavše od hospodáře peníze a od hospodyně po koblize nebo buchtě, odcházejí dále. Večer bývá taneční zábava. Z hrachovce trhají hospodyně hrachovinu a dávají ji pod sedící husy, aby se housata dobře líhla. Mimo jmenované maškary bývají mladíci i často letití mužové ustrojeni za čerta, lazebníka, bábu s kapkami, drába, France písaře, rychtáře aj. Hrachovci se říká také medvěd. Někde maškary znázorňují v celku jistou myšlenku (svatbu a jiné věci)."

2/ Nejrozšířenější maskou v masopustním průvodu býval medvěd. Byl zpravidla veden medvědářem na řetězu, běhal po domech, honil a strašil ženy a děti. Maska medvěda byla vyrobena z hrachoviny, ze slámy nebo ovčího kožichu. Další zvířecí masky (kůň, kozel, prase, kráva) patřily také k pravidelným účastníkům průvodu. Tradičně se objevovala bába s dědkem v nůši a nevěsta se ženichem. Muži se převlékali za staré báby, za matku s dítětem. Časté byly také masky tuláka, žebráka, kominíka, četníka, žida, cikánky apod. Začátek průvodu býval zpravidla u starosty, v hospodě nebo na okraji vesnice. Účastníci průvodu se zastavili u domu, vběhli dovnitř. Zde byli obdarováni koblihami, koláči, uzeným masem, slivovicí a ještě finančním příspěvkem. V některých případech si však masky braly něco k jídlu a pití samy. Maškary se zastavovaly především u domů bohatších občanů či vlivných funkcionářů, kde obdarování mohlo být největší. Během celé obchůzky vesnicí i při zastávce u domů vyhrávala kapela, obyčejně ve složení trubka, harmonika, housle vozembouch a buben. Po I. světové válce, kdy se pořadatelem stávají společenské organizace, se průvodu účastní celá dechová kapela. Maškary spolu i ostatními občany při hudbě tančili. Po obchůzce vesnicí skončil průvod u hostince, kde se konala večer taneční zábava. Peníze vybrané při odpolední obchůzce se použily na hudbu, alkoholické nápoje, občerstvení a na další náklady spojené s pořádáním masopustního průvodu a taneční zábavy. Taneční zábava s maškarami probíhala často až do rána.

Masopust pořádala dříve především mládež, po I. světové válce a zejména od poloviny 20. století bývá průvod masek již organizovaný různými společenskými organizacemi (hasiči, baráčníci apod.) V 80. letech 20. století byl ve 44 obcích Mladoboleslavska prováděn výzkum o masopustní tradici. V 9 vesnicích nebyli již pamětníci, kteří by věděli, že se v jejich obci masopust pořádal. V 35 obcích masopustní tradice byla začátkem 20. století ještě nepřerušená. Následující přehled nás seznamuje s jejím zánikem ve sledovaných obcích. počet obcí s masopustní obchůzkou do roku 1918 35 do roku 1938 28 do zač. 50. let 15 do roku 1970 9 v roce 1982 3 Po zániku masopustních obchůzek se ještě v mnoha obcích pravidelně dodnes pořádá poslední pátek či sobotu před koncem masopustu maškarní taneční zábava. Počet masek na těchto zábavách postupně klesal, ale od 80. let se projevoval opět nárůst. Při taneční zábavě se maškary liší od maškar v masopustním průvodu. Jednotlivé masky jsou pohlednější a také se neobjevují velké masky různých zvířat, které jsou typické pro masopustní průvod. V poslední době jsou časté i postavy z různých televizních seriálů. Odmaskování se dnes provádí již dříve než v půlnoci. Téměř pravidelně se vyhodnocují nejlepší masky, které se odměňují malými věcnými cenami. Na Mladoboleslavsku se v několika vesnicích koná masopustní průvod téměř bez přerušení. V některých obcích se pořádal pouze několik let, např. v 80. a 90. letech v Bílé Hlíně. Zde pořadatelem byla baráčnická organizace. Za maškary se strojila především mládež, ale také děti. Nechyběli však ani dospělí. Pravidelnými účastníky byli např. 70letí manželé. V čele průvodu chodila maska koně, dalšími maskami byl medvěd, bába s chlapem v nůši, nevěsta se ženichem, čarodějnice, cikánky, hajný, školačky, Turci, vodník, matky s dětmi v kočárku. Chlapci či muži se tradičně převlékali za ženy, za matky s dětmi. Ženy naopak za muže. Hudbu zajišťovala 5 - 10 členná dechová kapela. Navštěvoval se téměř každý dům, pouze u domů se staršími a nemocnými občany se průvod nezastavoval. Maškary tančily nejdříve spolu a s občany navštěvovaných domů, později i s ostatními diváky. Maškary během průvodu žertovaly podle toho, co znázorňovaly. Děti např. brečely v kočárku jako kojenci, dávaly s kojeneckou lahví pít rum, čarodějnice a ježibaby strašily děti, běhaly s březovými košťaty. V jednom případě měla čarodějnice na koštěti přidělány prskavky, které zapalovala. Kůň si zase lehl na hromadu písku a začal se zde válet. Dostal jako občerstvení seno v koši a vodu v kbelíku. Cikánky vykládaly karty nebo kradly králíky a chytaly kachny. Školačky ukazovaly obsah školních tašek, kde byla láhev kořalky, žákovské knížky s špatným prospěchem a poznámkami, či nemravné předměty. Průvod navštívil asi polovinu všech domů ve vesnici. Asi 3 hodinová obchůzka byla zakončena odmaskováním na sportovním hřišti. Večer se potom konala maškarní taneční zábava, na níž se účastníci průvodu účastnili již v jiných maskách. Pravidelně v průvodu bylo 30 - 40 maškar.

Na masopust do Bílé Hlíny přijížděli lidé z širokého okolí a tak v obci s 100 obyvateli se masopustu účastnilo často více než 500 návštěvníků. Od začátku 90. let se masopustní průvody pořádaly v dalších vesnicích. V Sýčině se v průvodu účastní někdy i téměř stovka maškar. S masopustním průvodem se můžeme setkat také např. v Řepově, Nepřevázce, Čejeticích, Žerčicích, Klášteře Hradišti nad Jizerou, Bílé Hlíně a v dalších. V některých vesnicích se masopustní průvod koná vždy po 2 či více letech.

Dnes však pouze ojediněle se koná na konci masopustu, mnohdy je tomu již i v předvelikonočním půstu. I dnes, stejně jako dříve, žádají účastníci maškarního průvodu starostu o povolení, obcházejí s hudbou, tančí s obyvateli domů či návštěvníky, vybírají od nich finanční příspěvek na pokrytí nákladů. Po skončení průvodu maškary někdy sehrají krátkou ochotnickou scénku - např. Soud s medvědem, či jinou maskou. Pořadateli jsou ponejvíce hasiči a baráčníci, dnes nejaktivnější spolky ve vesnicích Mladoboleslavska. V poslední době pořádají masopustní průvody i vesnické školy (např. v Krnsku, Klášteře Hradišti nad Jizerou apod.). Dá se říci, že v posledním desetiletí 20. století došlo na Mladoboleslavsku k určité renesanci tohoto tradičního zvyku za zvýšeného zájmu obyvatel i regionálních sdělovacích prostředků. A je tomu tak i na začátku 21. století.

Poznámky:

1/ zapsal kronikář Josef Václav Vilím roku 1886 - Kronika obce Jabkenice, I. díl, str. 68 - 69 2/ Jaroslav Mencl - "Rok pořekadel, pranostik a zvyků na Mnichovohradišťsku", in: Od Ještěda k Troskám, ročník III., str. 10.