Máje na Mladoboleslavsku

" Noc před prvním májem je plna kouzel a tajemství. Děvčata v komůrkách nespí a naslouchají dychtivě každému šumotu. Bude ráno před oknem štíhlá břízka s červeným fáborem, nebo vysoký čistě oloupaný smrk se zeleným, pentlemi okrášleným vrškem?

Máje, stejně jako masopust, patřily v minulosti a patří i dnes k nejrozšířenější společenské zábavě tradičního charakteru. V čem spočívala vlastní oslava májů? V noci na 1. května či v předvečer májové obchůzky stavěli chlapci děvčatům májky. Dříve to byl smrk, jehož větve se osekaly, oloupala se kůra a ponechal vršek, který se ozdobil. Tento smrk se stavěl také na návsi či před hospodou. Často býval vysoký i více než 20 metrů.

Od začátku 20. století chlapci děvčatům jako máje staví břízky, ozdobené barevnými pentlemi. Májky se stavěly jen svobodným děvčatům, nikdy ne vdaným, vdovám či svobodným matkám. Věková hranice, od kdy se dívce začala stavět májka, představovala obyčejně 16 let. Máje se stavěly jen do určitého věku děvčete, asi do 30 let. Starým pannám se máje nestavěly. Václav Krolmus, rodák z Březinky u Bělé pod Bezdězem, zaznamenal v polovině 19. století stavění májů takto: "Mládenci se usnesou v sobotu večer na návsi, že jednu neděli v měsíci máji postaví podle času pannám májky. Toto návěští radostně jde z úst do úst: - Holky, zejtra nám budou hoši stavět máje! Každá dívka radostí naplněná běží domů, chopí se chvoště (pometla) a hned v onom statvečeru vymetá a uklízí smetí kolkolem budov před vraty a na dvoře, aby mládenci nalezli všechno čisté".

V čem spočívala vlastní oslava májů? Základ tvořila obchůzka vesnicí s hudbou. Průvod začínal nejčastěji u domu starosty. Kapela vyhrávala před jednotlivými domy k tanci i poslechu. Mládež dávala připíjet, za což se jí dostalo finančního příspěvku. Při zastávkách u domů se mnohdy konalo i vyvádění svobodných děvčat. V tomto případě měla dívka před domem sólo. Se všemi děvčaty tančil někdy jeden chlapec, častěji se však chlapci střídali. V některých vesnicích měla děvčata sólo až pod májkou nebo večer v hospodě. Za tanec vždy dívka zaplatila.

V blízkém okolí Mladé Boleslavi byly častější máje, kdy se jen konala obchůzka vesnicí, vyhrávalo se před jednotlivými domy a dávalo se připíjet. Tak si je pamatují dodnes nejstarší pamětníci. Po skončení obchůzky se ještě dražila máj. Mnohdy na ní byly přivázány různé cukrovinky a dobroty. Ty byly pak těch zdatných, kteří si pro ně vylezli. Během let se však průběh májů měnil, záleželo na pořadatelích celé akce. Karel Sellner popsal máje na Mladoboleslavsku následovně: " Noc před prvním májem je plna kouzel a tajemství. Děvčata v komůrkách nespí a naslouchají dychtivě každému šumotu. Bude ráno před oknem štíhlá břízka s červeným fáborem, nebo vysoký čistě oloupaný smrk se zeleným, pentlemi okrášleným vrškem? Dotvrdí milý, že na děvče stále vzpomíná? Někdy mládenci stavěli velkou společnou máji. Byla-li ve vsi pyšná dívčina, která mladíky odbývala a příliš vysoko nosík zdvihala, pomstili se jí hoši společnou prací. Vyhlédli pro ni máje, z níž jen posměch měla v první den májový. Nízkou a hodně pokřivenou, zmrzačenou břízku jí dali před okna komůrky, a to bez pentle, nebo se starým hadříkem. Kde stála vysoká krásná máje, bylo ráno veselé procitnutí. Někde bývala i májová muzika pro mladou chasu a máje zůstaly na svých místech až do posvícení."

Máje byly vždy svátkem mladých lidí. Během několika posledních desetiletí se však staly slavností všech věkových vrstev vesnice. Zapojuje se do nich střední i starší generace. Při zastávce u jednotlivých domů bývají vyzváni k tanci i příslušníci starších vrstev vesnice. Máje také od první poloviny 20. století nejsou pořádány jen mládeží, ale různými spolky, ponejvíce baráčníky. S úpadkem zábavy tradičního charakteru po druhé světové válce mizí i slavnost májů z vesnic Mladoboleslavska. V polovině 70. let se již konaly jen v několika vesnicích. Od 80. a zejména 90. let však můžeme sledovat obnovu tohoto tradičního zvyku.

Máje dostávají podobu lidové slavnosti s bohatým kulturním programem, aby uspokojily dnešního náročného návštěvníka. Původně se o májích oblékaly lidové kroje, které k jednotlivé obci a oblasti patřily. S odkládáním lidového oděvu od druhé poloviny 19. století mizí z těchto slavností mladoboleslavský kroj. Pod vlivem národopisné výstavy a různých národopisných výstavek v menších městech se zvyšuje znovu zájem o lidový kroj, který pokračoval po vzniku samostatného Československa v roce 1918 i po osvobození v roce 1945. Na Mladoboleslavsku se však začínají používat i kroje z jiných oblastí Čech a Moravy. Oblíbené se staly kroje z Moravského Slovácka (kyjovský a uherskohradišťský). Velkého rozšíření doznal i stylizovaný kroj, tzv. "mařenka". Mužský kroj vymizel na Boleslavsku daleko dříve než kroj ženský, proto již nedošlo k jeho obnově. Chlapci oblékali při májích baráčnický kroj, který se skládal z vesty, kalhot ke kolenům, vysokých kožených bot a svérázově vyšívané košile, nebo oblékali pouze bílou košili s červenou mašlí u krku a černé kalhoty. Od poloviny 20. století někdy chlapci při májích nosí i civilní oblečení a pouze dívky oblékají kroj. V současné době si baráčnické spolky v několika vesnicích Mladoboleslavska pořídily rekonstrukce i boleslavského mužského kroje, které najdou uplatnění i při májích. V současné době je stavění májek děvčatům rozšířeno téměř ve všech obcích Mladoboleslavska. Velká máj na návsi se staví jen v několika vesnicích a vlastní oslava májů se koná ještě v menším počtu obcí. V poslední čtvrtině 20. století se máje uskutečnily v Bezně, Bílé Hlíně, Dlouhé Lhotě, Čejeticích, Katusicích, Klášteře Hradišti nad Jizerou, Línech, Malé Bělé, Mukařově, Nepřevázce, Předměřicích nad Jizerou, Řepově, Strašnově, Sudově Hlavně, a Zdětíně. Máje se ve všech těchto vesnicích nepořádaly pravidelně každý rok. Také ne všude probíhaly stejným způsobem. Ve Strašnově se např. prováděla jen obchůzka obcí s muzikou, naopak v Bílé Hlíně a jinde se pravidelně provádělo i vyvádění děvčat z jejich domů. Typickou součástí kulturního programu se stalo tančení české a moravské besedy. Máje se konají některou květnovou sobotu a většinou večer pokračují taneční zábavou. V 80. letech se staly velice známými v širokém okolí máje v Bílé Hlíně. Ty se zde pořádaly naposled v roce 1963, a to jen formou obchůzky vesnicí s hudbou a nabízením přípitku. V roce 1978 byly obnoveny podle vzoru z blízkého Mukařova. Májky děvčatům stavěli chlapci v noci na 1. května. Všichni se setkali u pálení čarodějnic. Po půlnoci odešla děvčata domů a chlapci poté přinesli z lesa břízky, ozdobili a do rána je postavili u domů dívek. Velká máj - smrk se stavěla den před májemi na místním hřišti. Celou noc ji chlapci hlídali. Máje začínali brzy po obědě u klubovny mládeže, kde se shromáždili všichni chlapci. První zastávka byla u domu tzv. májovnice, která s chlapcem, s nímž tančila sólo, představují hlavní pár slavnosti. Odsud májovník s májovnicí a ostatními chlapci, dechovou hudbou i ostatními krojovanými obešli vesnicí. Zastavili se vždy u domu, kde byla svobodná dívka. Ta si zatančila s dalším chlapcem sólo a přidala se k průvodu. Rodiče dívky nabídli všem účastníkům pohoštění ve formě chlebíčků a různých chuťovek, koláčů a přípitku. Přispěli i finančním částkou, stejně jako ostatní účastníci na úhradu nákladů. Když průvod obešel celou vesnicí, došel na místní hřiště, kde máje pokračovaly kulturním programem. Chlapci a děvčata zde zatančili českou a moravskou besedu, program obohacoval i pozvaný folklórní soubor. Máje byly zakončeny scénkou při kácení máje s touto náplní: dřevorubec jde do lesa, chce podříznout máj. Je však chycen hajným, ten zavolá drába. Oba odvádějí dřevorubce do šatlavy. Za chvíli přijde dřevorubce hledat jeho žena. Prosí hajného i drába, aby jejího muže propustili. Ti však nechtějí. Dřevorubcova žena i děti pláčou a teprve po úplatku (láhev kořalky) je dřevorubec propuštěn. Mládež potom naříznutou máj pokácí a ta je vydražena. Kdo máj získá, tomu ji chlapci odnesou domů. V Bílé Hlíně se vždy májů účastnilo více než 1000 návštěvníků. Pořadateli zde byla mládežnická organizace spolu s baráčníky. Ve Strašnově pořádali máje baráčníci. Průvod krojovaných se seřadil na kraji obce. V čele průvodu šli muzikanti, s nimi praporečník s baráčnickým spolkovým praporem a májkonoš s májkou, jejíž stuhy nesly děti. Ostatní účastníci průvodu, ponejvíce v baráčnických krojích, nesli ozdobené březové větvičky. Mladá děvčata nabízela za dobrovolný příspěvek malý přípitek. Při zastávkách u některých domů hrála kapela, ojediněle byli vyzváni někteří občané k tanci. Asi po hodinové obchůzce obcí byly máje zakončeny českou besedou na sportovním hřišti. V programu vystoupily s tanečky děti z mateřské školky. Při dechové hudbě máje pokračovaly až do večera. I zde se jich účastnilo několik stovek lidí. Jen v několika vesnicích Mladoboleslavska se máje pořádají každoročně, v posledních letech se věhlasnými staly máje v Malé Bělé, Čejeticích a Řepově, kde jsou aktivní baráčnické spolky, které většinou dnes máje na Mladoboleslavsku pořádají. Klášterští baráčníci pořádají máje střídavě v Bílé Hlíně, Horní Bukovině a Klášteře Hradišti nad Jizerou, kde mají své členy. Ojediněle máje pořádají neorganizovaní mladí lidé (např. v Žerčicích, Zdětíně, Dražicích a jiných obích). I když se máje na Mladoboleslavsku konají jen v několika obcích, přesto na přelomu 2. a 3. tisíciletí představují důležitou součást lidové kultury a společenského života v regionu.