Návrat T. G. Masaryka do vlasti

"Nebát se a nekrást" bylo jedno z Masarykových hesel. Masarykovy ideály mají důležité místo v lidské společnosti. I naše současná doba by si je měla připomínat.

Krátce po vyhlášení československé samostatnosti zvolilo Prozatímní Národní shromáždění na svém prvním zasedání 14. listopadu 1918 prezidentem vzniklé republiky T. G. Masaryka. Tato zpráva ho zastihla následující den ve Washingtonu v USA. O pět dní později, 20. listopadu, vyjíždí Masaryk z New Yorku na lodi Carmania do Evropy. Při odjezdu se mu dostalo poct, hodných hlavě státu. 29. listopadu přijíždí Masaryk do Londýna, kde se týden zdržel a vedl politická jednání, stejndě jako po svém příjezdu 7. prosince do Paříže. Francie, jako první stát, jmenovala již 12. prosince svého vyslance v Československu. Stal se jím Clement Simon, který doprovázel T. G. Masaryka při cestě do vlasti. Během pobytu v Paříži se Masaryk setkal nejen s politiky, ale vykonal i návštěvu u Československé brigády v Darney ve dnech 9. a 10. prosince. Zde poděkoval francouzským legionářům, kteří pomáhali vybojovat naší samostatnost. 14. prosince odjel Masaryk, doprovázen vybranou četou francouzských legionářů, přes severní Itálii domů. Na nádraží v Padově byl očekáván samotným italským králem. 16. prosince vykonal Masaryk přehlídku československých legií v Itálii. Odsud se k doprovodu prezidenta přidala i četa italských legionářů. V pátek, 20. prosince po poledni, zastavil vlak s Masarykem v Horním Dvořišti, již na československém území. Zde prezidenta uvítal ministr Zahradník a mnozí poslanci Národního shromáždění. V Českých Budějovicích vítaly prezidenta Masaryka a jeho doprovod již tisíce lidí. Z Českých Budějovic odjíždí vlak do Prahy až druhý den ráno, aby přijel prezident do hlavního města ve dne. Praha se zatím chystala slavnostně přivítat hlavu nově vzniklého státu. Slavnostně vyzdobeno bylo nejen Hlavní nádraží, ale celá Praha. Podél cesty z Budějovic do Prahy, na všech stanicích, vítalo prezidenta značné množství lidu. 21. prosince, krátce po 13. hodině vjíždí vlak s prvním československým prezidentem do Prahy. Již od rána čekalo prezidenta - Osvoboditele v ulicích Prahy více než půl milionu lidí. Na nádraží přivítala prezidenta vláda, v nádražním salonu ho přivítal ministerský předseda Karel Kramář. Za umělce přivítal hlavu státu Alois Jirásek. Před nádražím usedl Masaryk do otevřeného automobilu a kolem Národního muzea přes Václavské náměstí, Můstek se průvod vydal k Národnímu divadlu, kde zazněly fanfáry ze Smetanovy Libuše. Odsud jel Masaryk podél nábřeží ke Karlovu mostu a dále na Staroměstské náměstí. Před Staroměstskou radnicí ho uvítal starosta P. Šámal. Ze Staroměstského náměstí Pařížskou ulicí odjel prezident na Malou Stranu do sídla Národního shromáždění (dnešní sněmovna). Zde složil prezidentský slib. Další den pronesl T. G. Masaryk před členy Národního shromáždění památný projev, který začínal slovy Komenského: "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hřívy našimi na hlavy uvedeného, vláda věcí Tvých k Tobě zase se navrátí, ó lide český." Dále Masaryk ve svém projevu řekl: "Třistaleté utrpení národa se skončilo, bludný okruh dějin se uzavřel a československý národ vykročil do svobodného a šťastnějšího života
Tak slavnostně se po čtyřletém exilu vracel T. G. Masaryk do vlasti. Odcházel jako poslanec vídeňského parlamentu, vrací se jako hlava nově vzniklého státu. Státu, který nastoupil cestu k tomu, aby se stal jedním z nejdemokratičtějších států světa. V té době přijalo Národní shromáždění již několik takřka revolučních zákonů. Začátkem prosince totiž zrušilo řády a šlechtické tituly. Stalo se tak po vzoru francouzské revoluce z roku 1789 a vzniklý stát se hrdě hlásil k heslu této revoluce "Volnost, rovnost, bratrství". Šlechtické tituly nebyly u nás nikdy obnoveny. Je proto překvapivé, jak často je někteří u nás používají. Ještě před návratem Masaryka byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba, počin, za který naši dělníci bojovali mnoho desítek let. Volební právo u nás bylo přiznáno ženám a ženy začínaly být zrovnoprávněny před zákonem. Mnohé vyspělé evropské státy toto právo ženám ještě dlouho upíraly. Švýcarky si na něj musely počkat až do období dlouho po II. světové válce. Ale i další přijímané zákony prokazovaly, jak vysoce demokratickou cestu nový stát nastoupil. Prosazovaly se tak Masarykovy ideály a humanismus. To vše mělo obrovský vliv na to, že naše národy se velmi úzce ztotožnily se svým státem. Plně se to prokázalo v době ohrožení fašismem v závěru 30. let, kdy s ohromným nadšením Češi a Slováci, ale také antifašističtí příslušníci ostatních národností, byli připraveni hájit svou vlast. Československo si získalo v meziválečném období ve světě obrovský kredit. Na tom všem měl velký podíl náš první prezident T. G. Masaryk. Od jeho návratu do vlasti z exilu uplynulo již 86 let.

Velmi bych si přál, aby i současní politici dokázali v naší zemi vytvořit podobný pocit sounáležitosti se svým státem, tak jak se to podařilo právě Masarykovi, ale i jeho blízkému spolupracovníkovi Eduardu Benešovi. Aby pocit hrdosti na svou zem, na svůj národ opět zaujal důležité místo v morálních vlastnostech nás všech. Abychom byli lidmi tolerantními a solidárními, abychom našli odvahu a uměli vystoupit proti bezpráví. "Nebát se a nekrást" bylo jedno z Masarykových hesel. Masarykovy ideály mají důležité místo v lidské společnosti. I naše současná doba by si je měla připomínat.