Mladoboleslaváci na místech bojů našich dobrovolníků ve Francii
Ve dnech 6. - 13. května připravila ČSOL - Jednota Mladá Boleslav a Klub vojenské historie - Rota Nazdar zájezd do severní Francie na místa spjatá s boji československých dobrovolníků v obou světových válkách. Celkem 25 účastníků zájezdu (většinou mladých lidí) chtělo uctít památku našich krajanů, padlých v severní Francii. Dvanáct mužů si nechalo zhotovit věrné kopie uniforem, v nichž bojovali naši dobrovolníci v Rotě Nazdar ve Francii od roku 1914. Protože čs. dobrovolníci, hlásící se ve Francii do armády v roce 1914, pocházeli většinou z pařížského Sokola (ale i z sociálně demokratického spolku Rovnost), v letošní výpravě měl jeden muž sokolský kroj. Čtyři děvčata a čtyři chlapci s sebou vezli mladoboleslavské lidové kroje. V uniformách a krojích se účastnili celkem 3 akcí. Jak tedy probíhal den po dni.
V neděli 6. května odpoledne vyjela celá výprava 3 tranzity, naložená nejen kroji a uniformami, ale různými propagačními materiály z Pojizeří, z Bakova nad Jizerou. Cesta přes noc vedla Německem a za volanty se během celého týdne střídali téměř všichni, kteří mají řidičský průkaz.
Pondělí 7. května. Brzy ráno přijíždíme do Verdunu. Prohlížíme si jedno z největších bojišť I. světové války, kde padl více než jeden milión vojáků. Dojatě působí, když stojíme na vzorně upravených hřbitovech s často mnoha desetitisíci hroby. Hrůznost války umocňuje návštěva tzv. bodákového zákopu, kde byli německou dělostřeleckou palbou zasypáni vojáci. Ze země spatřujeme vyčnívat pouze nasazené bodáky vojáků, připravených na útok. Seznamujeme se i s dalšími místy v okolí Verdunu, vojenskými pevnostmi, pomníky a památníky, spjatými s boji v I. světové válce. V poledne odjíždíme. Další naší zastávkou je pětitisícové město Vouziers. Zde jsme ohlášeni u pana starosty na 15. hodinu. Jsme zde o téměř 2 hodiny dříve. Volný čas využíváme k prohlídce města i ochutnání francouzského vína v jedné z místních restaurací. Z chování číšníka zde poprvé poznáváme jak si zde váží Čechů. V půl třetí sledujeme jak na radnici spolu s francouzskou vlajkou vyvěšují i tu naši. Přesně v 15.00 vcházíme do radnice, kde nás přijímá starosta Bernard Pierret. Za chvíli přichází i bývalý starosta a předseda česko-francouzského spolku ve Vouziers pan Michel Baudier. Společně s ním odcházíme k prohlídce města i okolí. Nejdříve navštěvujeme Gymnázium T. G. Masaryka, fotíme se u Masarykovy sochy v hale školy. Následuje prohlídka míst, spojených s bojem československých legionářů v roce 1918. Dva naše pluky bojovaly proti Němcům právě ve Vouziers a sousední vesnici Terron. Ve Vouziers si dojati prohlížíme místo, kde je pohřbeno 300 Čechoslováků. Padli zde na přelomu října a listopadu. Mnozí již v době, kdy byl splněn cíl za který bojovali - samostatné Československo se stalo skutkem. V Terronu si prohlížíme několik pomníků, z nichž jeden je stejný jako na Komenského náměstí v Mladé Boleslavi. S tím rozdílem, že mladoboleslavský pomník byl poničen za války nacisty a zůstalo z něj jen torzo. V domě terronského starosty navštěvujeme jeho soukromé muzeum, které nám přibližuje působení našich vojáků, ale i historii bojů I. světové války v okolí. Vracíme se zpět do Vouziers a vidíme, že zde mnohé názvy ulic i náměstí nesou dodnes česká jména lidí, kteří zde veleli našim vojákům. Ubytováváme se v jedné škole, kde máme k dispozici čtyři pokoje s postelemi i povlečením. Nechybí ani sprchy a další sociální zázemí. V 19.30 odcházíme do jiné školy, v jejíž jídelně pro nás francouzští přátelé přichystali společenský večer s bohatým pohoštěním. Spolu se starostou se účastní i bývalý starosta a další představitelé města. Jako projev úcty jim předáváme propagační materiály z našeho regionu i klášterské pivo. Nezapomínáme poděkovat ani kuchařkám, které nám připravily večeři o několika chodech. Při dobrém víně besedujeme s našimi hostiteli. Ti nás seznamují s plánem zítřejšího pietního aktu ke Dni vítězství i s naším zítřejším občerstvením. Říkám panu starostovi, že musíme uhradit náklady, které s naším pobytem mají. Odpovídá, že jsme přátelé a ti nic neplatí. Někteří odcházíme spát až po půlnoci.
Úterý 8. května. Vstáváme v 7.00. Na 8. hodinu máme přichystanou bohatou snídani. Od 9 hodin se oblékáme do uniforem a krojů. Volný čas věnujeme pořadové přípravě. Po 10. hodině odcházíme na místní hřbitov, kde bude začínat pietní akt. Stojíme v řadě společně s veterány II. světové války, s místními hasiči a zástupci dalších spolků. Asi 25členná kapela hraje francouzskou hymnu, poté z jejich nástrojů zaznívá naše hymna. Ze hřbitova odcházíme průvodem na náměstí, kde je již několik stovek občanů. Spolu s Francouzi pokládáme kytici k pomníku padlých před radnici. Po proslovu starosty, kde vítá nás, skupinu Čechů z Mladoboleslavska, hovoří ještě zástupci armády i místního regionu. Opět společně s Marseillesou zní i naše hymna. Asi v poledne jsme pozváni do sálu radnice na malé občerstvení. Zde se dozvídáme, že krátce před Mnichovem v roce 1938 psalo město Vouziers naléhavý dopis francouzskému premiérovi s důraznou žádostí, aby Francie splnila své spojenecké závazky vůči Československu a neustupovala Německu. Asi po hodinové besedě se loučíme, zveme francouzské přátele k nám do Čech. Na cestu dostáváme ještě obložené bagety a množství ovoce. Představitelé Vouziers nám děkují za naši návštěvu a za účast na oslavě ukončení II. světové války. Zvou nás příští rok znovu. Okolo 17. hodiny přijíždíme do Paříže. Po menším bloudění v hustém velkoměstském provozu se po 19. hodině scházíme všichni v hotelu, kde máme zamluvené ubytování. Krátce předtím navštěvujeme ještě paní Haroutinianovou, Češku, provdanou více než 30 let ve Francii, která nám pomáhala zajistit náš pařížský pobyt. Někteří z nás odjíždějí do centra Paříže, prohlédnout si večerní hlavní město Francie.
Středa 9. května. V 10 hodin opouštíme hotel a s paní Haroutinianovou odjíždíme na naše velvyslanectví. Zde se převlékáme do uniforem a krojů. Vojenský přidělenec plk. Ladislav Jašinský nás seznamuje s programem odpoledního setkání, které naše velvyslanectví připravilo na naši počest. Tvoříme špalír a vítáme tak naše válečné veterány, žijící ve Francii, představitele krajanských spolků a další hosty. Po krátkém proslovu náš vojenský přidělenec děkuje veteránům za jejich účast v poslední světové válce a jejich boj za naši svobodu. Vyzývá předsedu Spolku československých dobrovolníků ve Francii profesora Josefa Fišeru, aby nám předal kopii praporu historické Roty Nazdar. Ten byl zničen v památné bitvě u Arrasu přesně před 86 lety, 9. května 1915. Při připraveném občerstvení máme možnost pobesedovat s přítomnými účastníky, mnohokrát se fotíme a asi v 15 hodin opouštíme budovu naší ambasády. Až do půlnoci si prohlížíme některé pamětihodnosti Paříže a poté opouštíme jedno z nejkrásnějších měst světa.
Čtvrtek 10. května. Brzy ráno přijíždíme k moři. Několik odvážlivců se vykoupalo ve vodě 10 stupňů "teplé". Poté jsme posnídali v přírodě a odjíždíme do městečka Leubringen, kde na kanadském vojenském hřbitově pokládáme kytičku na hrob Josefa Marka z Malobratřic. Ten padl v 33 letech při obléhání Dunkerque Československou samostatnou obrněnou brigádou (pod velením generála Aloise Lišky) 28. října 1944. Odsud odjíždíme do Dunkerque. Po prohlídce města v 16 hodin odjíždíme směrem k Arrasu na poslední zastávku naší cesty. Asi v 19 hodin přijíždíme do Neuville-Saint-Vaast. Krátce předtím se poprvé zastavujeme na Československém vojenském hřbitově La Targette. V Neuville-Saint-Vaast nás přivítal starosta obce pan Lagniez. Bývalý starosta pan Browarski nás ubytovává v tělocvičně v jednom ze statků této 1500 obyvatel čítající obce. Stačíme ještě navštívit místní restauraci, kde se někteří občerstvují kávou, vínem, pivem.
Pátek 11. května. Asi v půl desáté se setkáváme se starostou, který nás provází po vesnici. Vidíme německý vojenský hřbitov a také francouzský hřbitov, kde je pohřbeno 28 000 francouzských vojáků z I. světové války. Pan starosta nás seznamuje s jedinou Češkou v Neuville-Saint-Vaast - paní Ostrowskou - Trnkovou. Ta se již narodila ve Francii, kam odešli její rodiče za prací po I. světové válce z Čech. Fotíme se s ní i s jejím manželem před jejich domkem, který nese název "villa Nazdar". Odpoledne nás provází bývalý starosta pan Browarski po místech bojů v I. světové válce v okolí. Prohlížíme si mnohé hřbitovy, muzea i památníky - vše vzorně udržované. Znovu navštěvujeme také Československý vojenský hřbitov La Targette. Na závěr jsme pozváni k prohlídce jeho soukromého muzea. Zde v jeho statku jsme pozváni na malé občerstvení a seznamujeme se tak i s jeho příjemnou manželkou. Od 20 hodin večer máme připraveno na dvoře statku, kde bydlíme, malé posezení s novými francouzskými přáteli. Účastní se nejen starosta pan Lagniez, jeho zástupce Daniel Thery, paní Browarská, manželé Ostrowských, ale i někteří další občané Neuville-Saint-Vaast. Zde nachází uplatnění sud klášterského piva, který jsme vezli s sebou, ale i věci přinesené zejména manželi Ostrowskými. Sedíme a bavíme se společně až do 2 hodin po půlnoci. S povděkem přijímáme nabídku místostarosty na vytvoření přátelských vztahů s některým naším menším městečkem či vesnicí. Rádi slyšíme o zájmu této obce na výměnu dětí o prázdninách. Slibujeme, že po návratu domů se budeme snažit těmto přáním vyhovět. Bude především také k prospěchu našich lidí.
Sobota 12. května. Brzy ráno odjíždím s panem Ostrowským pro zamluvenou kytici růží na dnešní pietní akt. Blíží se akce, kvůli které jsme zájezd do Francie podnikli. V 10 hodin dopoledne se scházíme na návsi před radnicí. Brzy přijíždí český a slovenský velvyslanec ve Francii, více než stovka Čechů a Slováků z Paříže. Nechybějí zde ani zástupci Senátu ČR. Spolu s námi tvoří čestnou stráž u pomníku padlých Francouzů také vojáci francouzské armády. Po francouzské, české a slovenské hymně zde spolu s ostatními pokládáme kytici. Odsud se všichni přepravujeme na 2 km vzdálený Československý vojenský hřbitov La Targette. Opět zde zaznívají naše hymny, po projevu starosty a dalších představitelů mluví i náš velvyslanec PhDr. Petr Janyška. I zde Francouzi ve svých proslovech děkují Československé obci legionářské - Jednotě Mladá Boleslav a Klubu vojenské historie - Rotě Nazdar za účast. Mezi mnohými je položen i věnec od nás. Chtěli jsme tak uctít památku všech padlých, kteří zde odpočívájí. Na pomníku nechybí jména ani Bělobora Bernarda z Kněžmostu, Josefa Effenbergera a Františka Jiránka (oba z Mladé Boleslavi), kteří padli v roce 1915. Po skončení aktu je v obecním sále připraveno pohoštění. Opět máme možnost hovořit nejen s našimi francouzskými hostiteli, ale i zástupci velvyslanectví. Rádi slyšíme slova poděkování od našeho velvyslance. Kontakt s ním nám zařídil bývalý ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier. Máme možnost poděkovat nejen francouzským hostitelům, ale i plk. Jašinskému, který nám také pomáhal a dokonce ještě v dubnu přijel do Mladé Boleslavi náš pobyt ve Francii připravit. Potěšilo nás i poděkování od brigádního generála Ďurici, který končí studium na francouzské vysoké válečné škole. Se všemi jsme se u pomníku vyfotografovali. Odpoledne odjíždíme z Neuville-Saint-Vaast. Zastavujeme se ještě na některých místech, připomínajících boje v roce 1915. Večer se vydáváme na zpáteční cestu přes Lucembursko a Německo domů.
Neděle 13. května. České hranice v Rozvadově překračujeme asi v 9 hodin ráno. Okolo poledne zakončujeme náš zájezd na náměstí v Bakově nad Jizerou, kde jsme si dali již český oběd v restauraci "U Věnce". Do 15 hodin se většina z nás dostává domů. Prožili jsme za nádherného počasí příjemný týden v zemi, kde si váží svých tradic. Váží si svých lidí, kteří bojovali za svobodu. Váží si i Čechoslováků, kteří bojovali po jejich boku v I. a II. světové válce. Navštívili jsme místa, kde i po více než 80 letech nezapomínají na naše dobrovolníky, kteří společně s nimi bojovali za svobodu, rovnost, bratrství. Přátelství a pohostinnost Francouzů jsme cítili na každém kroku a jsme jim za to velmi vděční. Domnívám se, že úcta kterou Francouzi věnují svým tradicím, kterou věnují těm, jež bojovali a padli za svobodu země by měla být poučná i pro nás a naše státní představitele.
(otištěno ve sborníku Od Ještěda k Troskám, č. 3+4/2001)
