Josef Kočí

Josef Kočí se nedokázal smířit se ztrátou svobody svého národa. Za svobodu své země obětoval ve 23 letech to nejcennější - svůj život.

Narodil se 8. 10. 1919. Od narození vyrůstal v rodině svého dědy, který byl šafářem v bývalém valdštejnském dvoře v Klášteře Hradišti n. Jiz. Začátkem 30. let se Josef Kočí přestěhoval k rodičům do Hněvousic. Po ukončení měšťanské školy absolvoval dvouletou pokračovací školu a stal se obchodním příručím v národně socialistickém konzumu v Mnichově Hradišti. Zapojil se do činnosti národně socialistické mládeže, velmi aktivní byl v skautu.

Lásku k rodné zemi prokázal ihned po okupaci v březnu 1939. V létě odchází ilegálně do Polska, kde se 26. srpna v Krakově hlásí do československého vojska. Po začátku II. světové války se složitou cestou přes Rusko dostává na Střední východ. Zde se stává 12. 4. 1941 v městě Haifa příslušníkem československého
zahraničního vojska, které vedl Karel Klapálek. Josef Kočí se hlásil k britskému letectvu, kam však nebyl pro drobnou oční vadu přijat. Zůstal u pěchoty a prodělal mnohé boje v Libyi, Egyptě i Palestině. Během přesunu vojsk utrpěl poblíž Jerusaléma 7. 12. 1942 při autonehodě těžké zranění hlavy a téhož dne zemřel. Pohřben byl následující den na britském vojenském hřbitově Ramleh u Tel Avivu v dnešním Izraeli. Jeho hrob je spolu s ostatními stále pečlivě udržován. Josef Kočí se nedokázal smířit se ztrátou svobody svého národa. Za svobodu své země obětoval ve 23 letech to nejcennější - svůj život. Jeho životní postoje, jeho láska k rodné zemi, nesmí být nikdy zapomenuty. Proto bylo jeho jméno doplněno na pomník padlých v Klášteře Hradišti nad Jizerou, kde prožil největší část svého života. Stalo se tak v době 80. výročí jeho narození.