Charlotta Garrigue Masaryková

"Dnes je 1.květen. První máj jsem vždy bytostně cítila. Stále je mnoho těch, kteří nemají co jíst a trpí nedostatkem. Na to se nesmí zapomínat."

Narodila se 20. listopadu 1850 v Brooklynu, poblíž New Yorku. Dětská léta prožívala v New Yorku. Měla 10 sourozenců. Její předkové z otcovy strany byly potomky francouzských hugenotů. V roce 1877 se v Lipsku v Německu setkává s Tomášem Masarykem, za něhož se o rok později provdává. Rodina nejprve žila ve Vídni, od roku 1881 v Praze. Charlotta se velmi brzy sžila s českým prostředím a z Američanky se stává česká vlastenka. Zajímala se o hudbu, Bedřich Smetana se stal jejím nejoblíbenějším skladatelem.

K umění vychovávala i své děti. V roce 1879 se manželům Masarykovým narodila dcera Alice, v roce 1880 a 1886 synové Herbert a Jan, v roce 1890 dcera Eleonora (zemřela čtyřměsíční) a v roce 1891 dcera Olga. Charlotta pracovala v mnoha ženských spolcích, které usilovaly o emancipaci žen. Velmi si oblíbila dílo Boženy Němcové. Bytostně soucítila se všemi trpícími, ponižovanými i hladovějícími. Proto se v roce 1905 stala aktivní členkou sociální demokracie. Pravidelně docházela na schůze, účastnila se prvomájových průvodů. Sociálně demokratickou stranu podporovala až do konce svého života. Nevadilo jí, ženě hluboce věřící, že tato strana vyznává materialistickou ideologii, důležitější pro ni bylo, že pomáhá chudým.

První světová válka patřila k nejtěžšímu období v jejím životě. V roce 1915 zemřel syn Herbert, její muž byl jako velezrádce v nepřítomnosti odsouzen k smrti. Rakouské úřady u ní vykonávaly domovní prohlídky. Zatčena byla její dcera Alice a obviněna z velezrady. Policie Charlottu často vyslýchala, chodily jí sprosté anonymní dopisy. To vše se odrazilo na jejím duševním zdraví. S mužem se setkala 21. prosince 1918, chtěla mu být oporou ve funkci prezidenta Československa, ale síly jí už nestačily. Prvního května 1923 po mozkové mrtvici částečně ochrnula, ten den ještě vzpomínala na prvomájové průvody chudých: "Dnes je 1.květen. První máj jsem vždy bytostně cítila. Stále je mnoho těch, kteří nemají co jíst a trpí nedostatkem. Na to se nesmí zapomínat." To byla její poslední jasná slova. Brzy ráno 13.května 1923 zemřela. Pohřbena byla na lánském hřbitůvku.