Celá rodina Masarykových ovlivnila naše dějiny.

Tomáš Garrigue Masaryk byl nepochybně osobností světového významu. Nejvíce si ho vážím za jeho vztah k spravedlnosti a pravdě. Nebál se vzepřít mocným i většině, pokud se domníval, že má pravdu.

Plně to prokázal v souvislosti bojů o Rukopisy, později i v hilsneriádě. Když byl zvolen poslancem říšského parlamentu a poslanci byli představováni císaři Františku Josefovi, císař pronesl: "Vy jste ten Masaryk" a nepodal mu ruku. Masaryk se od něho otočil a odešel. To svědčí o jeho velké mravní síle. Plně ji pak prokázal v době I. světové války, kdy odchází do exilu bojovat za naši samostatnost. Poznal, že monarchie v čele s Habsburky není schopná reforem. Poznal, že je nutno hledat budoucnost národa mimo Rakousko-Uhersko. Vzal si s sebou Komenského Kšaft umírající matky. Nevěděl jestli se vůbec vrátí a setká se ještě s rodinou. Obětoval mnohé. Jeho dcera Alice byla vězněna, žena Charlotta často vyslýchána. T. G. Masaryk postupně dokázal pro naši samostatnost získat představitele velmocí, dokázal přesvědčit naše zajatce, aby vstupovali do legií. Přál si, abychom se stali národem, který se nebojí. A legionáři to plně prokázali. Naše samostatnost se mohla stát skutkem.

T. G. Masaryk se stal světově uznávaný nejen jako humanista, demokrat, ale i jako politik. Prosadil v nové československé ústavě rovnoprávnost žen. Byl si plně vědom, že důvěra lidu je zavazující. Razil heslo, že chudák nemá čekat na almužnu od bohatých a mocných, ale společnost má být solidární. Masaryk byl bytostný demokrat, svých výsad a autority nezneužíval. Opíral se o sokolstvo, armádu a především legionáře, o učitele a vědce. Měl obrovský podíl na tom, že se lidé ztotožnili se svým státem. Důkazem toho bylo obrovské nadšení a ochota národa bránit republiku a demokracii v roce 1938. Velmi bych si přál, aby se i současní politici, od obcí až po nejvyšší místa, snažili vytvořit ve společnosti podobnou atmosféru jako v Masarykově I. republice. Je třeba s lidmi více komunikovat, nebát se dát jim možnost více spolurozhodovat. T. G. Masaryk měl velký podíl na úspěšném dovršení národního obrození. Jeho příklad by nám měl pomoci v dalším obrození - tentokrát morálním. Měl by nám být příkladem nebát se usilovat o věci, o nichž si myslíme, že jsou správné. A usilovat o ně, i když se úspěch hned nedostaví. T. G. Masaryk to svými životními postoji dokazoval velmi často.

Ve stínu T. G. Masaryka zůstávají trochu členové jeho rodiny. Manželka Charlotta, původem Američanka, která se brzy sžila s českým prostředím. Byla ženou s velkým sociálním cítěním, obdivovatelkou naší národní kultury, především Bedřicha Smetany a Boženy Němcové. Dcera Alice byla zakladatelkou Československého červeného kříže. Synové dcery Olgy bojovali za II. světové války proti nacismu a tento boj nepřežili. Měli bychom si připomenout i syna Herberta, význačného malíře, který předčasně zemřel v roce 1915. A především bychom neměli zapomínat na syna Jana Masaryka. Výročí jeho tragické smrti si připomínáme 10. března.

Jan Masaryk se narodil 14. září 1886 v Praze. Po dokončení Akademického gymnázia v Praze v roce 1906 odjel na zkušenou do Ameriky, kde pracoval v různých profesích. Pomáhal ostatním přistěhovalcům s výukou angličtiny. Od roku 1919 působil v diplomatických službách, nejprve ve Washingtonu, v letech 1922 - 1925 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí jako osobní tajemník Dr. Edvarda Beneše. Poté byl vyslancem v Londýně. V roce 1938 vyvíjel velké úsilí o přesvědčení anglické reprezentace i veřejnosti o nutnosti pomoci obraně Československa. Když se tak nestalo, dokázal být k anglickým přátelům velmi tvrdý. Za II. světové války byl ministrem zahraničních věcí v londýnské exilové vládě, kterým zůstal i po válce až do své smrti. Patřil k nejoblíbenějším světovým diplomatům, byl velice oblíbeným politikem u nás doma. Byl člověk velice společenský, říkal o sobě, že je Čechoslovák, ale také Evropan. V paměti nejstarší generace jistě zůstávají jeho rozhlasové relace z Londýna během nacistické okupace. Po válce se snažil co nejvíce udržet nezávislost naší země. Odsuzoval tlaky Stalina i Sovětského svazu, kterým však už nemohl zabránit. Byl rozhodným stoupencem svobody a demokracie. Jeho smrt po pádu z okna Černínského paláce 10. března 1948 nebyla objasněna. Těžko se již dnes zjistí, zda to byla vražda či sebevražda. Obě varianty jsou možné. Po nástupu KSČ k moci byl pro ni demokrat Jan Masaryk nepřijatelný. Představíme-li si hrůzy 50. let, víme, že by vraždy nastupující totalitní moc byla schopna. Jednalo-li se o sebevraždu, byla výrazem nesouhlasu Jana Masaryka se ztrátou svobody a demokracie. Podstatné však je, že se vládnoucím kruhům po celých 40 let nepodařilo Jana Masaryka, ani jeho otce T. G. Masaryka, vymazat z myslí lidí. Nezapomínejme na Jana Masaryka ani dnes.

I když si nesmírně vážím T. G. Masaryka, Jan Masaryk je mi v mnohém bližší. Je mi blízký svou lidovostí. A jako sociálnímu demokratovi je mi velmi blízký i svými následujícími slovy: "Nikdo si nesmí nikdy myslet, že je něco víc, něco lepšího, než ten druhý. Možná, že toho má víc v makovici, možná, že nosí lepší košili, možná, že má fortelnější ruce, možná, že má větší bicepsy. Ale tohle všechno ho jenom zavazuje, aby toho udělal tím více pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí. Jenže tomuhle všemu může rozumět jenom ten, kdo má rád lidi. Mít rád lidi, milovat lidi, tohle je celé tajemství a jediný recept na štěstí. To platí pro všechny."