Budou mít Lužičtí Srbové dále své školy?

V posledních měsících mohla naše veřejnost zaznamenat ve sdělovacích prostředcích zprávy o Lužických Srbech a jejich boji za zachování V. třídy s lužickosrbským vyučovacím jazykem v obci Chrosčicy (něm. Crostwitz), západně od Budyšína. O co vlastně v Lužici jde?

V posledních měsících mohla naše veřejnost zaznamenat ve sdělovacích prostředcích zprávy o Lužických Srbech a jejich boji za zachování V. třídy s lužickosrbským vyučovacím jazykem v obci Chrosčicy (něm. Crostwitz), západně od Budyšína. O co vlastně v Lužici jde?

Lužičtí Srbové jsou posledním zbytkem Polabských Slovanů, kteří žili na území bývalého východního Německa (NDR). Polabští Slované tvořili 3 kmenové svazy - Lutici byli poněmčeni v 14. století, poslední zbytky Obodritů - Drevané v 18. století. Do dnešní doby se zachovala část Lužických Srbů. Žijí v počtu asi 60 000 v okolí Budyšína (něm. Bautzen) a Chotěbuze (něm. Cottbus). Západně od Budyšína, v tzv. katolické Lužici, tvoří v některých obcích dodnes většinu obyvatel. Zde také je lužická srbština používána v rodinném i společenském životě. Dodnes je v Lužici 6 škol s lužickosrbským vyučovacím jazykem. V něm se vyučuje vlastní předmět lužická srbština, vlastivěda, později dějepis, zpěv. Odborné předměty (matematika, fyzika, chemie a další se vyučují v němčině). Tyto školy jsou především v katolické části Lužice. V ostatních částech (kde žijí evangeličtí Srbové) mladá generace mnoho lužickou srbštinu neovládá a děti zde pouze mají možnost studovat lužickou srbštinu jako nepovinný předmět. Vesnice Chrosčicy má asi 600 obyvatel. Chrosčicy jsou lužickosrbskou vesnicí s bohatou národní tradicí. Působily zde různé ochotnické, pěvecké i národopisné soubory, konala se zde častá setkání lužickosrbských studentů. Pravidelně se zde konají folklórní festivaly. V současné době je na území bývalého východního Německa velká nezaměstnanost. Mladí lidé odsud odcházejí do západních spolkových zemí. Obdobně je tomu i na území Lužice. To vše má samozřejmě dopad na počty narozených dětí. A tak se stalo to, že v 5. třídě lužickosrbské školy v obci Chrosčicy poklesl počet pod povolených 20. Školský úřad rozhodl o zrušení této třídy k novému vyučovacímu roku který začal v loňském srpnu. Lužičtí Srbové se s tímto rozhodnutím nesmířili. Nejprve požádali o zrušení tohoto rozhodnutí. Když neuspěli, zorganizovali sami výuku v prostorách, které jim poskytl starosta obce. Výuku prováděli zdarma učitelé v důchodu. Školský úřad podal na rodiče žalobu za zanedbávání školní docházky. Hrozí jim stále značná pokuta. I přes protesty ze zahraničí (především od nás a z Polska) saské ministerstvo školství neustoupilo. Děti musely přestoupit do třídy s německým vyučováním nebo docházet do vzdálené obce Ralbicy. Lužičtí Srbové však zápas za vyučování ve svém mateřském jazyce nevzdávají. Je jim zřejmé, že pokud děti srbštinu nezvládnou aktivně, budou více používat němčinu. A to je další krok k asimilaci nejmenšího slovanského národa. Obdobná situace může nastat vzhledem k menšímu počtu dětí i na ostatních školách. Saské ministerstvo školství by mělo zvážit, zda je nutné ve školách s lužickosrbským vyučovacím jazykem striktně dodržovat počty žáků. Je smutné, že se tak stalo v roce 2001, který Rada Evropy a Evropská unie vyhlásila "Evropským rokem jazyků". Četné programy a projekty ERJ mají zahrnovat také aktivity na podporu regionálních a menšinových jazyků.

Rada Evropy a Evropská unie si uvědomuje, že je nutné v zájmu zachování bohatství evropské kultury podporovat zejména ohrožené jazyky. Mezi ně patří také lužická srbština. K účasti na Evropském roku jazyků přistoupilo 47 států (mezi nimi 15 států Evropské unie, tedy i Německo). Škoda, že bohatá evropská země, jakou bezesporu Německo je, se snaží šetřit na úkor své národnostní menšiny. Lužičtí Srbové žijí na svém území již jeden a půl tisíciletí a byli vždy velmi loajální k německému státu. Lužičtí Srbové nemají svůj mateřský stát. V minulosti nacházeli podporu především u nás.

Již dlouhou dobu se Srby v Lužici spolupracuji. Vím, že si našeho zájmu o ně velice váží. Neměli bychom k jejich osudu zůstat lhostejní. Na podporu dalšího vyučování v lužické srbštině již vystoupily některé baráčnické spolky v Pojizeří. Okresní organizace ČSSD v Mladé Boleslavi zaslala protestní dopis premiérovi Spolkové země Sasko (kam Lužice patří), ministerstvu školství této země, požádala o podporu zemskou organizaci SPD. Mnoho občanů našeho regionu podpořilo svým podpisem tzv. Varnsdorfskou solidaritu s Lužickými Srby, kterou zaštiťuje starosta tohoto města. Podepsali ji také mnozí členové Svazu bojovníků za svobodu. Bylo by škoda, když by v sjednocené Evropě v budoucnu Lužičtí Srbové chyběli. Jejich historie, řeč a kultura je evropským bohatstvím, zejména i bohatstvím nás Čechů. Je nám totiž velice blízká.